Rašelina, levné a výhřevné palivo s kontroverzní ekologickou stopou

Datum vydání: 24. 5. 2019

Lze rašelinové brikety považovat za ekologické palivo? Jejich zastánci hovoří o přírodním složení a recyklaci popela, odpůrcům vadí umělé drancování rašelinišť a pomalý proces jejich obnovy. Topení rašelinou má však nesporné výhody – je levné a nenáročné na skladovací prostory.

Na rozdíl třeba od plynu nebo uhlí se rašelina k topení využívala už od starověku, a to zejména v oblastech s nedostatkem dřeva. Dnes je rašelinové palivo hojně rozšířeno například ve Finsku, Skotsku a v Irsku, kde se uplatňuje nejen při vytápění domácností, ale i v průmyslové výrobě.

Kde se bere rašelina a čím jsou rašeliniště tak unikátní

Rašelina je organická hmota, která vzniká za kyselého pH a nepřístupu vzduchu postupným rozkladem organického materiálu, jako jsou stromy, keře, tráva a zbytky hmyzu i živočichů. Kvůli vysoké vlhkosti a chladnému okolnímu prostředí se za jeden rok vytvoří pouze milimetrová vrstva rašeliny. Protože začala vznikat až ve čtvrtohorách, je rašelina považována za nejmladší formu uhlí.

V České republice se nejvíce rašelinišť nachází v jižních Čechách, a to především na Šumavě a v třeboňské pánvi. V nížinách se hojně vyskytují slatě, obsahující zejména rákos a ostřici, v horských polohách pak vrchoviště, tvořené především mechem rašeliníkem. Oba typy rašelinišť jsou významným biotopem pro řadu chráněných rostlinných i živočišných druhů. Slatě i vrchoviště navíc dokážou zadržovat vodu z jarního tání a dešťů, kterou pak pozvolna uvolňují v období sucha.

Všestranné využití rašeliny: Zahradnický substrát, izolace, léčivý prostředek i palivo

Protože rašelina dobře váže vodu, uplatňuje se při mulčování a jako součást zahradnických substrátů pro rostliny, kterým vyhovuje nízké pH. Pro své vynikající izolační vlastnosti je využívána i ve stavebnictví a v průmyslu. Díky tomu, že dokáže účinně vést teplo, je rašelina používaná také ve formě zábalů při lázeňských procedurách, ulevujících od bolesti při onemocnění zad a kostí. Uplatnění nachází i při výrobě whisky, které dodává specifické kouřové aroma.

Rašelina obsahuje více než 50 procent spalitelných látek, a proto je už po několik tisíciletí využívána také jako palivo. Zatímco až do poloviny minulého století se rašelinou hojně topilo i na našem území, v dnešní době je tento způsob vytápění rozšířený zejména v severských zemích a ve státech, kde není dostatek lesů, jako je Irsko a Skotsko.

Výhody topení pomocí rašelinových briket a pelet

Pelety či brikety se z rašeliny vyrábějí lisováním za velkého tlaku a následným sušením horkým vzduchem. Neobsahují proto žádná pojiva ani jiné přidané chemické látky. Jedná se o univerzální palivo, vhodné nejen do kamen i kotlů na uhlí a dřevo, ale také do pecí a krbových či kachlových kamen. Jeho hlavní výhodou je vysoká výhřevnost, srovnatelná s hnědým uhlím, a schopnost dlouhodobého žhnutí, díky čemuž nemusí kamna za celou topnou sezónu ani jednou vyhasnout.

Rašelinové palivo je mimořádně skladné – ve srovnání se dřevem zabere topivo na celou zimu několikanásobně méně místa. Protože nepohlcují vzdušnou vlhkost, lze rašelinové brikety skladovat pod venkovním přístřeškem, a to i po dobu několika let. V porovnání s uhlím či dřevem je příznivá také cena rašelinových briket, které navíc na rozdíl od jiných paliv nezanáší komín dehtem.

Je rašelina ekologické palivo?

Zatímco některé státy považují rašelinu za obnovitelnou biomasu, Evropská unie ji klasifikuje jako fosilní palivo. Proces jejího vzniku je totiž zdlouhavý a navíc se rašeliniště mnohdy nepodaří na vytěženém místě znovu obnovit. Drancování rašelinišť nelibě nesou ekologové, kteří poukazují na ničení životního prostředí organismů žijících v mokřadech i na ztrátu přirozeného mechanismu regulace vody v krajině. Na topení rašelinou jim navíc vadí také produkce skleníkových plynů.

Zastánci rašelinových briket o nich však hovoří jako o biopalivu, a to zejména díky jejich přírodnímu složení a možnosti využít veškerý vzniklý popel jako přírodní hnojivo. Zdůrazňují také velké plochy rašelinišť ve státech, jako je Finsko, jehož povrch je z jedné čtvrtiny tvořen právě mokřinami.

V otázce ekologičnosti rašelinového paliva tak existují dva protichůdné tábory s odlišnými názory. Současný ekologický trend je však nakloněn spíše skupině, která prosazuje výrazné omezení ničení rašelinišť a jejich zachování pro budoucí generace.