Přílivové elektrárny v Evropě a ve světě
Datum vydání: 27. 2. 2023
Už jste slyšeli o obnovitelným zdroji energie, který využívá energii přílivu a odlivu mořské vody k výrobě elektřiny? Přílivové elektrárny vznikají po celém světě, ale vyžadují specifické geografické podmínky. Jak fungují? Kdo je světovým hráčem v této oblasti a jaké mají výhody a nevýhody? Na to se podíváme v tomto článku.
Přílivové elektrárny: Jak se získává energie?
Je hned několik způsobů, jak získat přílivovou energii. Nejčastěji jsou využívány tyto:
- Generátory přílivového proudu (nejznámější metoda) – generátory jsou instalovány na dně oceánu nebo na přílivových přepážkách a využívají proudu vody, který se vytváří během přílivu a odlivu, k výrobě elektřiny. Tato metoda obsahuje nižší náklady a nižší dopad na životní prostředí ve srovnání s jinými způsoby.
- Přílivové přehrady – se umisťují na ústí řek nebo v zálivech, kde je výrazný příliv a odliv. Přehrady mají turbíny, které využívají kinetickou energii vody během přílivu a odlivu k výrobě elektřiny.
- Dynamická slapová energie (stále v raném vývojovém stádiu) – technologie používá slapovou energii, která se vytváří během pohybu vln a přílivů.
Jak funguje přílivová elektrárna?
Při přílivu se voda nahromadí v nádrži přílivové elektrárny, která je oddělena od moře hrází. Hráz má obvykle několik kanálů, jimiž voda proudí do nádrže, kde se hromadí a zvyšuje hladinu vody. Je-li hladina v nádrži dostatečně vysoká, může se voda uvolnit zpět do moře prostřednictvím turbín.
Prochází-li voda turbínami, energie se přenáší na rotující hřídel, jež je spojena s generátorem, který posléze mechanickou energii přeměňuje na energii elektrickou.
Během odlivu se voda z nádrže uvolňuje zpět do moře, což způsobuje proudění vody skrze turbíny v opačném směru, které pohání generátory a produkují další elektřinu. Celý proces se opakuje v závislosti na přílivových cyklech.
Přílivové elektrárny v Evropě
V této oblasti je předním světovým hráčem Velká Británie. Největší přílivovou elektrárnu na světě, Sihwa Lake v Jižní Koreji, postavila britská společnost. Spojené království zprovoznilo několik významných projektů. Nejvýznamnějším je elektrárna v zálivu River Severn, kde bylo navrženo několik projektů, z nichž některé by mohly být spuštěny do roku 2030.
První přílivová elektrárna v Skotsku, MeyGen, se spustila v roce 2016. Elektrárna vyrobila v roce 2018 7,5 GWh elektřiny, což bylo dostatečné množství pro zásobování přibližně 2 600 domácností.
V roce 1966 byla postavena první velká přílivová elektrárna na světě La Rance ve Francii. Elektrárna má celkový instalovaný výkon 240 MW a skládá se z 24 podmořských turbín. La Rance dokáže vyrobit přibližně 600 GWh elektřiny ročně, což odpovídá zhruba 0,2 % celkové spotřeby elektřiny ve Francii.
Přílivové elektrárny ve světě
Annapolis Royal, Kanada – elektrárna leží v zálivu Fundy v Novém Skotsku a byla spuštěna v roce 1984. S celkovým výkonem 20 MW a roční výrobou zhruba 50 GWh umí zásobovat elektřinou 4 tisíce domácností.
Shengsi, Čína – se nachází u břehu ostrova Shengsi v provincii Če-ťiang a byla rozběhnuta v roce 2018. Má celkový výkon 50 MW a poskytuje elektřinu až 50 tisícům domácností. Čína patří k největším producentům elektrické energie.
Sihwa, Jižní Korea – přílivová elektrárna byla otevřena v roce 2011 a nachází se v ústí řeky Hangang. Díky celkovému výkonu 254 MW a roční výrobě přibližně 550 GWh zvládne zásobovat elektřinou až 500 tisíc domácností.
Výhody a nevýhody přílivové elektrárny
Výhody:
- obnovitelná a čistá energie (čistší než některé jiné zdroje energie, jako jsou fosilní paliva),
- spolehlivost a předvídatelnost (příliv a odliv jsou předvídatelné a stabilní),
- vysoká účinnost,
- dlouhá životnost.
Nevýhody:
- vysoké náklady na výstavbu,
- omezený výběr umístění,
- dopad na životní prostředí (vliv na místní ekosystémy, včetně rybářství, migrace ryb a dalších vodních organismů),
- omezené množství energie (produkce energie v závislosti na cyklech přílivu a odlivu).
Přílivové elektrárny jsou jednou z mnoha obnovitelných zdrojů energie, které mohou pomoci snížit závislost na fosilních palivech a snížit emise skleníkových plynů, jsou-li správně navrženy a provozovány s ohledem na životní prostředí.
